Conquest of Planet Earth

Tak už to vypadalo, že se nadosmrti zaseknu na každodenním hraní Ghost Stories a Yggdrasilu a na blog se už vykašlu. Naštěstí přišly Vánoce a Sokarovi bylo potřeba pod stromeček vybrat pořádnou deskovku a myslím, že se fakt povedla.

Banda emzáků dobývá Zemi

Překvapí někoho, že je to kooperačka? Asi už ani ne:-)V Pandemiku vědci zachraňují planetu, v Red November zase opravujete ruskou ponorku, v Ostrově lovíte drahocenné artefakty a v SOC bráníte Camelot. Tady je to přesně naopak. Vámi ovládané létající talířky plné potvor se snaží ovládnout planetu. Pomáhají vám v tom roboti, různý "space stuff" jako např. Brainsucking Device a když náhodou zjistíte, že i tak jste na pozemské tanky krátcí, zachrání vás oblíbená věta "We come in peace!"... works every time:-)

Pozemšťané se snaží co jim síly stačí. Vystřelují nukleární hlavice, vymýšlejí nové technologie a strategie a vy tak musíte máknout a dobýt Zemi dřív, než ti humáči vykoumají kanón, kterým umí talířky sestřelit z orbity.

Nádherné obrázky, pěkné komponeny, úžasně vtipné komentáře na kartách a dokonce soundtrack, který si můžete během hraní pustit!

Ideálně hra pro čtyři hráče, dá se hrát i nekooperativně proti sobě (nevyzkoušeno), kooperativní verze má dvě úrovně obtížnosti a sami si ji můžete všelijak ztížit po domluvě ještě více. V základu ale není těžká, člověk hodně hází kostkama a nemusí přemýšlet a koumat tři kola dopředu. Jediná chybka v plánu vám conquest taky nezkazí. Rozhodně doporučuju jako vtipnou oddechovku a těším se, až si ji ještě víc obehraju.


PS: Pro pohodlné hraní je fajn doplnit o pár komponentů "udělej si sám": Počítadlo terror pointů, vrecko (pytlík) na resistence tokeny, cca 10 malých uzavíratelných igelitových pytlíků na skladování buttonů v bedně (pokud si nechcete při každém vybalení hrát na Popelku) a nakonec ještě 4 kostky v barvách hráčů jako počítadla tahů.

Homepage hry
Boardgame Geek
Videopřehled

Shadows over Camelot

Asi nepřekvapí, že další komentovanou hrou bude opět kooperačka. Jsem na ně poslední dobou nějak zatížená, prostě mě baví ten týmový duch "všichni proti hře" a přestože mají hodně podobný princip, mají pokaždé úplně jiný průběh a úplně jinou obtížnost.

V Shadows over Camelot, jak název napovídá, hrajete za rytíře kulatého stolu, kteří plní různé "questy" a brání Kamelot. Vytahují Excalibur, hledají Svatý grál, odrážejí útoky Piktů a Sasů a za pomoci Merlina překonávají nástrahy Morgany.

Hra může být úplně kooperační, nebo si ji můžete zpestřit přidáním zrádce. Má poměrně jednoduchá pravidla a není tak náročná, jako třeba Pandemic, Yggdrasil nebo Ghost Stories. Prostě pohodová deskovka, kterou máte docela šanci vyhrát i bez hodinového přemýšlení a plánování deseti tahů dopředu :-)



Boardgame Geek

Yggdrasil

Yggdrasil je v severské mytologii světový strom, který prorůstá všemi devíti světy. Znázorňuje osu světa - axis mundi. Wiki

V téhle kooperačce hrajete za partu severských bohů, kteří se snaží zastavit nepřátele Asgardu dřív, než se dostanou Odinovi do ložnice. Thor, Heimdall, Freya a ostatní můžou při tomhle boji využít devět lokací. Můžou požádat o pomoc Elfy, nechat si od Trpaslíků vyrobit zbraně, poslat Valkýry hledat duše Vikingů do podsvětí, bojovat s Ice Gianty a získat tak magickou runu, vyjednávat s Vanirem, vyhnat Fire Gianty z Midgardu, zachránit Vikingy, získat pomoc od dalšího boha a pak konečně bojovat s nepřátely Asgardu!

Hra na normální úrovni nepatří k těm nejtěžším - Pandemic, Ponorka nebo Ghost Stories jsou určitě těžší. Můžete si ale sami pomalu zvyšovat level posilováním nepřátel, přitížit si nějakým tím Ragnarokem... a nakonec si i z Yggdrasilu udělat pořádnou challenge! Moc pěkně malovaný board, desítky butonků, látková "vrecká podsvetia", dokonce igelitové pytlíčky a gumičky přímo od výrobce. Musím rozhodně doporučit.


PS: Pokud jste někdy viděli Stargate, určitě si při hraní vzpomenete na staré dobré šedivé prdelky. A pokud jste někdy byli na conu, určitě si nemůžete nevzpomenout na Tar-aru a její vyčerpávající přednášky o severské mytologii:-)

Nepřátelé Asgardu:

Boardgame Geek
Videopravidla

Ghost Stories

Tak na tuhle deskovku jsme měli spadeno už od začátku letošního roku. Známí, co chodí do čajovny občas hrát k vedlejšímu stolu Gallacticu nebo Starcraft, nám ji doporučili jako epesní kooperačku. Pak náhodou měl Sokar koncem března narozeniny, a o dárku tak nebylo pochyb. Bohužel se tehdy nedala na poslední chvíli sehnat vůbec nikde. Možná to bylo nakonec dobře, že jsem ji nesehnala, protože právě díky tomu mi v Hrasu doporučili Shadow Hunters a Space Hulka, které jsme si hodně oblíbili. Nicméně na Ghost Stories jsme si brousit zuby nepřestali a koncem července jsme se konečně dočkali.

O co v nich vlastně jde? Čtyři taoističtí mniši (čtyři spoluhráči) chrání vesnici před všemožnými duchy, kteří straší nebohé obyvatele a chtějí najít popel strašného Wu-Fenga, aby povstal z mrtvých. Proti těmto duchům bojují mniši pomocí mocných taoistických zbraní - misky lepivé rýže, vonných tyčinek, penízků a zrcátek. V podstatě jde o to přežít a uchránit vesnici tak dlouho, než se objeví inkarnace Wu-Fenga. Když se podaří rychle zabít i toho, je vyhráno.

Hra má několik různých obtížností. Na základní (Initiation) jde s trochou štěstí a velkým úsilým občas vyhrát. Úroveň Normal je pro nás zatím velká výzva. Existuje ještě mód Nightmare a dokonce mód Hell, u kterého je poznámka "Approved by Wu-Feng himself!". Doufám, že než se k těmhle úrovním propracujeme, nebudou Ghost Stories ošoplstané a nečitelné jako Battlestar Gallactica.


Boardy a figurky jsou moc pěkné a do krabice krásně skladné. Jedinou nedomyšlenou věcí je nevyřešený náhodný výběr barev hráčů a náhodný výběr jejich schopností. Naštěstí nic, co by nevyřešil papír, pastelky a šikovné ručičky:-) Existuje i několik rozšíření a několik vtipných inkarnací Wu-Fenga, jako třeba Chuck No-Rice, ale myslím, že ještě tak pár měsíců budeme mít co dělat se základní verzí a normální obtížností! No nic, tak já jdu radši studovat strategii.

Boardgame Geek

Respite aneb špek druhý

from sth (form.) oddech , úleva od čeho, (krátkodobý) odklad , dočasná úleva

To jsme takhle hráli Red November, otáčeli karty, četli Oxygen pumps down!, Fire spreads!, Missile countdown! a Respite. Při poslední ze jmenovaných karet jsme si vždy oddechli, protože má v popisku Nothing happens. Logicky, podle vzoru despite, inspite jsme četli /RISPAIT/. Jaké bylo potom moje překvapení, když jsem po roce ponorkové praxe hrála s rodilými mluvčími, Angličany i Američany. Když jsme narazili na spásnou kartu RESPITE, jen se pousmáli nad mojí výslovností. Nedalo mi to a výslovně jsem se dožadovala potvrzení, že se to doopravdy nedá číst /RISPAIT/. jakže se to čte? /RESPIT/? To si ze mě děláte srandu? Nedělali, měli překvapivě pravdu.


A jakpak se to prý přihodilo?
Jedna z teorií říká, že tohle slovíčko pochází ze starofrancouzského "respit" které se četlo /RESPI/ ... no a Angličani si tam pak přidali na konec to E do psané podoby... možná aby si dokázali, že se to T na konci čte... Samozřejmě to starofrancouzské zas pochází z latinského respectus, což znanemá ohlédnout se, pozastavit se. Některé prameny udávají, že se to stalo začátkem 13. století, jiné že v druhé polovině.

Pokud si slovíčko vyhledáte ve slovnících, některé vám nabídnou dokonce i variantu /RESPAIT/. Já osobně se už po zkušenosti držím zuby nehty RESPITu, i když mi to jde přes pusu ještě pořát hooodně těžko.

Starcraft

Hráli jste někdy Starcraft na počítači? Já ho poprvé viděla až ve velmi pokročilém věku, dost mě bavil a dost mi nešel. Nestíhala jsem rychle klikat myší, ani sledovat víc základen najednou a než si moji chudáčdi Terrani postavili kasárna, tlupa Zergů odvedle je prostě ukousala. Když to náhodou přežili a začlo se jim dařit... hmmm... větu "not enough minerals" jsem slyšela tolikrát, že se mi o ní i zdálo.

Ovšem deskovka, kterou vypiplal opět pan Konieczka, to je jiný kafčo. Místo počítače vám sice vaše nedostatky hlásí protihráči, ale jinak je hra, aspoň pro mě, klidnější, strategičtější, kooperačnější. Pravidla se sice dlouho vysvětlují, ale ve své podstatě jsou nakonec dost jednoduchá. Ano, složitější je naplánovat si tahy, promyslet si strategii, spočítat si zdroje. Přestože jedna hra může trvat třeba pět šest hodin, nezamotá se, nezkomplikuje se, nenudí. A jelikož je udělaná hodně věrně své předloze, netrvá vám týden, než se vyznáte v názvech jednotek a vlastnostech budov.

A herní komponenty? Mmmmmmmmm, to se musí vidět. Krabice je sice velká jako kráva a i při přebalení na cesty je to patnáct větších igelitových pytlíčků... ale stojí to za to. Takže až budete mít přebytečných pár hodin času, určitě doporučuju.

Boardgame Geek
Krásné stručné vydeovysvětlení herního principu

Munchkin

Munchkin (mnohdy psáno českou transkripcí jako mančkin) je hráč, který hraje hru původně nesoutěživou hru na hrdiny agresivně soutěživým způsobem. Munchkin se během hry snaží získat co největší sílu, zabít co nejvíce příšer, získat co nejvíce kořisti bez ohledu na následky této činnosti vzhledem k hraní rolí, logice příběhu, fér hře, logice obecně a nebo zábavě ostatních hráčů. Pojem je používán téměř bez výjimky negativně a často jsou takto označování „powergameři“ (viz powergaming) a obecně méně vyspělí hráči. (Teta Wiki)

Rozkopnout dveře, zmasakrovat příšeru, shrábnout poklad a vypadnout. Někdy to zvládnete sami, někdy vám "nezištně" pomůže přítel, někdy musíte spoluhráče ke spolupráci donutit. Příšerou může být kytka v květináči, squidzilla i plyšový medvídek. Když se vám ji nepodaří zabít, berete nohy na ramena a kostku do ruky a když se pak nepodaří ani utéct... bad stuff! Co může být "bad stuff"? Musíte celé kolo mluvit pištivým hlasem, změní se vaše pohlaví, přijdete o oblečení, nebo třeba... umřete.

Cílem hry je co nejrychleji dosáhnout levelu 10 jakýmikoli prostředky. Jednoho spoluhráče oberete o zbraně, druhého bodnete do zad a na třetího pošlete kletbu a jen doufáte, že vyhrajete dřív, než vám to stihnou oplatit.


Tuhle kartičkovou hru od Steva Jacksona jsem nikdy nehrála v češtině a nikdy jsem ani nehrála Dungeons & Dragons, které paroduje. Kartiček je sice spousta a pravidel je ještě víc, ale základní princip je jednoduchý, hra je rychlá, zábavná a pokaždé jiná. Vyhrát se mi podařilo sice jen jednou a to omylem, ale srandy kopec jsem si užila vždycky, nemluvě o slovní zásobě, kterou si chca nechca při každém hraní rozšíříte. A ilustrace od Johna Kovalice? Ty jsou prostě ultimátní!

Vřele doporučuju podávat s pivem.

Boargame Geek