I like videos! So do I!

Pokaždé, když dětičky ve škole učím souhlasit pomocí "So do I" "Neither do I" atd., najde se nějaký chytrák, co zaručeně ví, že "to voni vůbec nepoužívaj". Zaručeně mluvil s Amíkem nebo viděl spoustu filmů a NIKDY to NIKDE NIKDO nepoužíval. Tak proč se to jako učíme? Taková zbytečná blbost.

Nedalo mi to a projela jsem pár seriálů, co jsem měla po ruce. Nasbírala jsem pár krátkých příkladů a slepila do videjka. Američani i Britové, vědátoři i blondýny, Ferengové i emzáci z planety Omicron Persei 8 - všichni to používají.
I told you so! I told you so! I told you so!

Polívčička

Tak po dlouhé vařící pauze zase jedna moje oblíbená lahůdka. Jarmom to nemusí už ani dál číst. Jedná se o pórkovou polévku. Když se jednou za čas koupí pórek velikosti sloní nohy, není nic jednoduššího než ho celý nakrájet na kolečna a mít ho tak připravený v mrazáku k okamžitému po(u)žití.

Co potřebujeme: jeden menší pórek, dva střední brambory, lžíci hladké mouky, trocu kari, kostičku zeleninového bujónu, 100 ml smetany, kousek másla a sůl.


Pórek nakrájíme na tenká kolečka. Na dně kastrůlku rozpustíme máslo, pórek na něm lehce osmahneme a přidáme špetku kari. Zaprášíme moukou, zamícháme a zalijeme vodou (nejlépe vroucí z rychlovarné konvice). Přidáme kostku bujónu a na malé kostičky nakrájené brambory (pěkné klidně i se slupkou). Necháme vařit cca 10 minut, než brambory změknou. Pak dochutíme solí, zjemníme smetanou a můžeme podávat. Výborně chutná posypaná strouhaným sýrem a servírovaná s opečeným toustem.

Enjoy

Je to Hlína!

Jsem už čtvrtý týden nemocná, sedím doma na posteli a už se nudím natolik, že jsem se rozhodla napsat na blog. A o čem? Celý minulý půlrok jsem chodila do kurzů keramiky. Na vysoké v Olomouci jsem sice absolvovala tři semestry keramického ateliéru, nicméně když člověk vyrábí na známky a na počet kusů, není to ten pravý požitek. Takže jsem se v říjnu rozhodla, zaplatila a navštěvovala kurzy ve školičce U Sv. Michala - v krásném prostředí romantické staré Prahy v jedné z malých uliček nedaleko Národní.

Jak tak člověk hněte rukama hlínu, pěkně si uvolní stres... a ještě něco užitečného vyrobí. Můj první výrobek byl zároveň mým zatím nejlepším keramickým počinem. Váza, ve které mám momentálně růže, je vyrobená technikou válečků, zvenku začerněná burelem zatřeným do štěrbin, uvnitř vylitá hnědočervenou glazurou. Překvapivě neprotéká a docela zajímavě vypadá. Až se uzdravím, dojdu si ještě pro vypálený stojánek na tužky a odkládátko na čajové pytlíky (to už potřebuju jako sůl). Možná se potom dočkáte dalšího postu:-)

Vánoce, nebo ne?

Dneska jsem se rozhodla dělat vánoční atmosféru. No a vzhledem k tomu, že jsem měla nakoupené dekorace víceméně v oranžových barvách, vylezla z toho vánoční atmosféra hodně říznutá tou podzimní. Takže bez dlouhých řečí, tady jsou dva věnce, které měly být vánoční a jsou podzimní a na kterých jsem se vyřádila dneska po večeři:

Ham! Burger!

Před časem jsem si chtěla ušetřit práci s vařením, udělat něco teplého s masem a zároveň být za deset minut hotová. Koupila jsem mražené hamburgrové maso, víkedové pečivo (hamburgrové housky), ledový salát, rajčátka a sýr (takový ten toustový zabalený každý kousek zvlášť).


Rozpálila jsem na pánvi olej a opekla mražené mleté maso, tak tři minutky z každé strany. Mezitím jsem rozřízla housky, na spodní namazala lehce kečupu, na horní lehce tatarky. Na spodní housce jsem udělala hnízdečko ledového salátku, na něj hodila opečené maso, plátek sýra, plátek rajčete. Přikrýt vrchní houskou, slisnout a poslední fáze - na 30 vteřin do mikrovlnky.

Výborné šťavnaté burgery a křupavou zeleninkou a rozteklým sýrem v teplé voňavé housce.

Enjoy.

Šly panenky silnicí...

Dnešní oběd nebyl ani rychlý, ani levný. Ale je sváteční den a bylo to hrozně dobré. V mrazáku jsem už nějakou dobu měla vepřové panenky, ale moc se mi do nich nechtělo. Například proto, že byly zmrzlé a taky proto, že jsem vůbec netušila, jak je upravit. A proč jsem to netušila? Protože moje maminka mi dneska po icq důvěrně sdělila, že neví co to přesně vepřová panenka je.

Pomohl kamarád google, panenky jsem rozmrazila a recept se opravdu povedl (přiznávám, že to mohlo být slanější, ale co už). Takže posílám dál:

Potřebujeme: vepřové panenky, brambory (oboje podle počtu porcí), smetanu, cibuli, olej a koření (sůl, pepř, grilovací nebo steak koření, granulovaný česnek, bazalku)


Smícháme všechno koření, rozsypeme na tácek a očištěné panenky v něm oválíme. Na pánvi rozpálíme olej a panenky ze všech stran rychle osmahneme, aby se zatáhly a nepustily šťávu. Mezitím oloupeme brambory, nakrájíme na plátky, cibuli na kostičky a smícháme na dně zapékací misky. Posypeme solí a bazalkou a zalijeme smetanou. Na vrstvu brambor položíme opečené panenky a šoupneme do trouby rozehřáté na 220°C.

Za 80 minut je hotovo a můžeme servírovat. Enjoy!

DOX

Ve středu ráno mě Karin vytáhla na kulturu. Dělá to tak jednou měsíčně a vždycky vybere něco, co stojí za to. Tentokrát to bylo nové Centrum současného umění.

Sraz jsme měly na Vltavské, že na Osadní 34 dojdeme pěšky. Poučení pro příště: jet až na Holešovice. Po dvaceti minutách procházky nechutným podzimním počasím jsme konečně dorazily na místo. A 80 korun za vstupné (studentské) se vyplatilo.

Výstava se jmenuje Vítejte v kapitalismu!, což je název instalace španělského autora jménem José-María Cano. Jeho obří enkaustiky, připomínající novinové výstřižky, jsou burzovní tématikou až mrazivě aktuální a vinou se všemi patry výstavních prostor.

Další projekt, archiv Jiřího Hůly, je dokumentací uměleckých aktivit v českých zemích. A tak jsme si s Karin listovaly katalogy a pozvánkami na výstavy, hledaly jsme své známé a oblíbené umělce, abychom nakonec vyslechly příběh pana Hůly osobně.
Studoval v Olomouci (jako my!) matematiku a tělovýchovu. Brzy ho to ale přestalo bavit, začal se zaobírat filozofií, poezií a uměním vůbec a začal shromažďovat a systematicky třídit Archiv. Za pomoci moderní techniky třídí své sbírky dodnes a pokud byste mu chtěli pomoct, platí 70 korun na hodinu.

Nejvíc nás ohromil Sediment, instalace Mateje Kréna vytvořená z knih. Ta se ale nedá popsat, ta se musí vidět a hlavně zažít! Výstava trvá od 19. 10. do 8. 2. 2009, otevřeno je i v pondělí, tak se někdy vypravte pěšky pět minut z Holešovic, budova Ivana Kroupy i její vnitřnosti stojí určitě za to. Jo a nezapomeňte si s sebou vzít ubrousek na sliny, nebo tlustou peněženku - to abyste si mohli užít obchůdek s designovými vychytávkami zvaný Desigshop.