Colorful World

The Red Dragon Inn

2012-02-03T15:46:00.006+01:00

Fantasy hrdinové z různých koutů všech možných světů se po skončení svých dobrodružství vždycky vydají posedět do hospody U Červeného draka. Vyprávějí si tam historky, zvou se na panáka, hrají hazardní hry a občas se i trochu poškádlí. Jak večer postupuje a šenkýřka nosí další a další rundy, obsah alkoholu v krvi stoupá a neohroženost hrdinů klesá. Vyhrává ten, kdo vydrží i když ostatní jsou už pod stolem.

Drinking game na sucho
Že drinking game bez skutečného alkoholu není žádná sranda? To byste se divili! Pokud umíte trochu anglicky, rychle se vžijete do svých postav a místo prostého hraní karet se například začnete hádat s kouzelníkem, jehož králík vás pokousal a on vám mezitím hbitě odčaroval jeden zlaťák k sobě do kapsy. Než se nadějete, tak vám prsatá Fiona zlomí ruku jen proto, že slyšela, jak si děláte srandu z jejích koužkových bikin. Chcete to spláchnout obyčejným pivkem, ale stačí chvíle nepozornosti a... pijete cloumáka, protože do toho někdo něco nasypal. Hlavně nenápadně. Nezbývá než všem koupit drink a doufat, že to s nimi sekne dřív, než s vámi.

Jak se to hraje?
Velice jednoduchá a rychlá karetní hra pro max. čtyři hráče. Nalížete karty, zahrajete jednu akční, která někomu u stolu zvýší opilost nebo sníží odolnost, koupíte někomu drink a sami si jeden dáte (můžu to být špinavá voda v kýblu, elfské víno, pivo, odvar z dračích koulí nebo třeba kafčo). A hraje další hrdina. A tak pořát dokola, dokud vám nedojdou zlatky nebo se na vašem počítadle neprotnou opilost a odolnost. Ve hře jsou různé postavy, každá s jinými kartami = jinými schopnostmi. V hospodě se tak schází různé složení hrdinů a můžete hrát za kteréhokoli z nich.

Doporučuju. A ač jsem to nezkoušela, myslím, že v kombinaci se skutečným alkoholem může být ještě zajímavější.

Boardgame Geek

Dorn

2012-01-30T16:23:00.010+01:00

Baví vás kooperačky, ale někdy byste kolegům raději zaškodili? Vadí vám prvek náhody v podobě milionu hodů kostkou? Máte rádi zombíky a polonahé Elfky? Pak se vám bude Výprava za Bránu Osudu určitě líbit. Není složitý, není dlouhý a přestože bojujete proti mumiím, zombíkům či upírům, je i velmi vtipný.

Dorn je česká fantasy hra pro 2 - 6 hráčů. Do čajovny už jí nějakou dobu Mája nosí a dokonce s námi v Pekle k deskovkám jednou zasedl i jeden z jejích tvůrců. Proč jsme ji ale nikdy nehráli? Netuším, ale rozhodně jsme o dost přicházeli. Teď si to vynahrazujeme:-)

Jak se to hraje?
Jeden hráč představuje temného pána, který sedí ve svém sídle, sbírá krev hrdinů, provádí temné rituály, spawnuje potvory na herní plán a všelijak komplikuje heronům život. Oproti tomu partička pěti neohrožených (Never split the party!) potřebuje nasbírat tři artefakty, otevřít s nimi cestu k temnému pánovi a společnými silami ho kuchnout. To by bylo celkem snadné, nebýt právě krys, hermanů, kostlivců-píchačů, medůz, mumií a jiných potvor, které se po plánu pohybují velmi rychle a rodí se ve dne v noci (v noci víc). V lepším případě je hrdinové rozsekají a vylevelují. V horším (Never split the party!) jeden po druhém potupně zahynou v bažinách, v labyrintu, nebo prostě v některé z chodeb.

Dorn má pěknou placatou skladnou krabici, pěknou grafiku a vtipné popisky na kartách. Pokud hrdinové nezařvou extrémně brzo (Never split the party!), trvá jedna hra něco málo přes hodinu. Pokud hraje méně než šest hráčů, ovládá pak jeden člověk více postav hrdinů a nejste tak znevýhodněni v jakémkoli počtu. Všechny potřebné komponenty jsou included a člověk si tak narozdíl od Ghost Stories nebo Conquestu nemusí nic dovyrábět doma sám.
Rozhodně doporučuju!

dorn.cz

ps: Never split the party!

Conquest of Planet Earth

2012-01-01T21:56:00.009+01:00

Tak už to vypadalo, že se nadosmrti zaseknu na každodenním hraní Ghost Stories a Yggdrasilu a na blog se už vykašlu. Naštěstí přišly Vánoce a Sokarovi bylo potřeba pod stromeček vybrat pořádnou deskovku a myslím, že se fakt povedla.

Banda emzáků dobývá Zemi

Překvapí někoho, že je to kooperačka? Asi už ani ne:-)V Pandemiku vědci zachraňují planetu, v Red November zase opravujete ruskou ponorku, v Ostrově lovíte drahocenné artefakty a v SOC bráníte Camelot. Tady je to přesně naopak. Vámi ovládané létající talířky plné potvor se snaží ovládnout planetu. Pomáhají vám v tom roboti, různý "space stuff" jako např. Brainsucking Device a když náhodou zjistíte, že i tak jste na pozemské tanky krátcí, zachrání vás oblíbená věta "We come in peace!"... works every time:-)

Pozemšťané se snaží co jim síly stačí. Vystřelují nukleární hlavice, vymýšlejí nové technologie a strategie a vy tak musíte máknout a dobýt Zemi dřív, než ti humáči vykoumají kanón, kterým umí talířky sestřelit z orbity.

Nádherné obrázky, pěkné komponeny, úžasně vtipné komentáře na kartách a dokonce soundtrack, který si můžete během hraní pustit!

Ideálně hra pro čtyři hráče, dá se hrát i nekooperativně proti sobě (nevyzkoušeno), kooperativní verze má dvě úrovně obtížnosti a sami si ji můžete všelijak ztížit po domluvě ještě více. V základu ale není těžká, člověk hodně hází kostkama a nemusí přemýšlet a koumat tři kola dopředu. Jediná chybka v plánu vám conquest taky nezkazí. Rozhodně doporučuju jako vtipnou oddechovku a těším se, až si ji ještě víc obehraju.

PS: Pro pohodlné hraní je fajn doplnit o pár komponentů "udělej si sám": Počítadlo terror pointů, vrecko (pytlík) na resistence tokeny, cca 10 malých uzavíratelných igelitových pytlíků na skladování buttonů v bedně (pokud si nechcete při každém vybalení hrát na Popelku) a nakonec ještě 4 kostky v barvách hráčů jako počítadla tahů.

Homepage hry
Boardgame Geek
Videopřehled

Shadows over Camelot

2011-08-25T10:54:00.005+02:00

Asi nepřekvapí, že další komentovanou hrou bude opět kooperačka. Jsem na ně poslední dobou nějak zatížená, prostě mě baví ten týmový duch "všichni proti hře" a přestože mají hodně podobný princip, mají pokaždé úplně jiný průběh a úplně jinou obtížnost.

V Shadows over Camelot, jak název napovídá, hrajete za rytíře kulatého stolu, kteří plní různé "questy" a brání Kamelot. Vytahují Excalibur, hledají Svatý grál, odrážejí útoky Piktů a Sasů a za pomoci Merlina překonávají nástrahy Morgany.

Hra může být úplně kooperační, nebo si ji můžete zpestřit přidáním zrádce. Má poměrně jednoduchá pravidla a není tak náročná, jako třeba Pandemic, Yggdrasil nebo Ghost Stories. Prostě pohodová deskovka, kterou máte docela šanci vyhrát i bez hodinového přemýšlení a plánování deseti tahů dopředu :-)

Boardgame Geek

Yggdrasil

2011-08-14T21:32:00.008+02:00

Yggdrasil je v severské mytologii světový strom, který prorůstá všemi devíti světy. Znázorňuje osu světa - axis mundi. Wiki

V téhle kooperačce hrajete za partu severských bohů, kteří se snaží zastavit nepřátele Asgardu dřív, než se dostanou Odinovi do ložnice. Thor, Heimdall, Freya a ostatní můžou při tomhle boji využít devět lokací. Můžou požádat o pomoc Elfy, nechat si od Trpaslíků vyrobit zbraně, poslat Valkýry hledat duše Vikingů do podsvětí, bojovat s Ice Gianty a získat tak magickou runu, vyjednávat s Vanirem, vyhnat Fire Gianty z Midgardu, zachránit Vikingy, získat pomoc od dalšího boha a pak konečně bojovat s nepřátely Asgardu!

Hra na normální úrovni nepatří k těm nejtěžším - Pandemic, Ponorka nebo Ghost Stories jsou určitě těžší. Můžete si ale sami pomalu zvyšovat level posilováním nepřátel, přitížit si nějakým tím Ragnarokem... a nakonec si i z Yggdrasilu udělat pořádnou challenge! Moc pěkně malovaný board, desítky butonků, látková "vrecká podsvetia", dokonce igelitové pytlíčky a gumičky přímo od výrobce. Musím rozhodně doporučit.

PS: Pokud jste někdy viděli Stargate, určitě si při hraní vzpomenete na staré dobré šedivé prdelky. A pokud jste někdy byli na conu, určitě si nemůžete nevzpomenout na Tar-aru a její vyčerpávající přednášky o severské mytologii:-)

Nepřátelé Asgardu:

Boardgame Geek
Videopravidla

Ghost Stories

2011-08-04T18:53:00.005+02:00

Tak na tuhle deskovku jsme měli spadeno už od začátku letošního roku. Známí, co chodí do čajovny občas hrát k vedlejšímu stolu Gallacticu nebo Starcraft, nám ji doporučili jako epesní kooperačku. Pak náhodou měl Sokar koncem března narozeniny, a o dárku tak nebylo pochyb. Bohužel se tehdy nedala na poslední chvíli sehnat vůbec nikde. Možná to bylo nakonec dobře, že jsem ji nesehnala, protože právě díky tomu mi v Hrasu doporučili Shadow Hunters a Space Hulka, které jsme si hodně oblíbili. Nicméně na Ghost Stories jsme si brousit zuby nepřestali a koncem července jsme se konečně dočkali.

O co v nich vlastně jde? Čtyři taoističtí mniši (čtyři spoluhráči) chrání vesnici před všemožnými duchy, kteří straší nebohé obyvatele a chtějí najít popel strašného Wu-Fenga, aby povstal z mrtvých. Proti těmto duchům bojují mniši pomocí mocných taoistických zbraní - misky lepivé rýže, vonných tyčinek, penízků a zrcátek. V podstatě jde o to přežít a uchránit vesnici tak dlouho, než se objeví inkarnace Wu-Fenga. Když se podaří rychle zabít i toho, je vyhráno.

Hra má několik různých obtížností. Na základní (Initiation) jde s trochou štěstí a velkým úsilým občas vyhrát. Úroveň Normal je pro nás zatím velká výzva. Existuje ještě mód Nightmare a dokonce mód Hell, u kterého je poznámka "Approved by Wu-Feng himself!". Doufám, že než se k těmhle úrovním propracujeme, nebudou Ghost Stories ošoplstané a nečitelné jako Battlestar Gallactica.

Boardy a figurky jsou moc pěkné a do krabice krásně skladné. Jedinou nedomyšlenou věcí je nevyřešený náhodný výběr barev hráčů a náhodný výběr jejich schopností. Naštěstí nic, co by nevyřešil papír, pastelky a šikovné ručičky:-) Existuje i několik rozšíření a několik vtipných inkarnací Wu-Fenga, jako třeba Chuck No-Rice, ale myslím, že ještě tak pár měsíců budeme mít co dělat se základní verzí a normální obtížností! No nic, tak já jdu radši studovat strategii.

Boardgame Geek

Respite aneb špek druhý

2011-07-19T18:00:00.001+02:00

from sth (form.) oddech , úleva od čeho, (krátkodobý) odklad , dočasná úleva

To jsme takhle hráli Red November, otáčeli karty, četli Oxygen pumps down!, Fire spreads!, Missile countdown! a Respite. Při poslední ze jmenovaných karet jsme si vždy oddechli, protože má v popisku Nothing happens. Logicky, podle vzoru despite, inspite jsme četli /RISPAIT/. Jaké bylo potom moje překvapení, když jsem po roce ponorkové praxe hrála s rodilými mluvčími, Angličany i Američany. Když jsme narazili na spásnou kartu RESPITE, jen se pousmáli nad mojí výslovností. Nedalo mi to a výslovně jsem se dožadovala potvrzení, že se to doopravdy nedá číst /RISPAIT/. jakže se to čte? /RESPIT/? To si ze mě děláte srandu? Nedělali, měli překvapivě pravdu.

A jakpak se to prý přihodilo?
Jedna z teorií říká, že tohle slovíčko pochází ze starofrancouzského "respit" které se četlo /RESPI/ ... no a Angličani si tam pak přidali na konec to E do psané podoby... možná aby si dokázali, že se to T na konci čte... Samozřejmě to starofrancouzské zas pochází z latinského respectus, což znanemá ohlédnout se, pozastavit se. Některé prameny udávají, že se to stalo začátkem 13. století, jiné že v druhé polovině.

Pokud si slovíčko vyhledáte ve slovnících, některé vám nabídnou dokonce i variantu /RESPAIT/. Já osobně se už po zkušenosti držím zuby nehty RESPITu, i když mi to jde přes pusu ještě pořát hooodně těžko.

Starcraft

2011-07-19T09:28:00.008+02:00

Hráli jste někdy Starcraft na počítači? Já ho poprvé viděla až ve velmi pokročilém věku, dost mě bavil a dost mi nešel. Nestíhala jsem rychle klikat myší, ani sledovat víc základen najednou a než si moji chudáčdi Terrani postavili kasárna, tlupa Zergů odvedle je prostě ukousala. Když to náhodou přežili a začlo se jim dařit... hmmm... větu "not enough minerals" jsem slyšela tolikrát, že se mi o ní i zdálo.

Ovšem deskovka, kterou vypiplal opět pan Konieczka, to je jiný kafčo. Místo počítače vám sice vaše nedostatky hlásí protihráči, ale jinak je hra, aspoň pro mě, klidnější, strategičtější, kooperačnější. Pravidla se sice dlouho vysvětlují, ale ve své podstatě jsou nakonec dost jednoduchá. Ano, složitější je naplánovat si tahy, promyslet si strategii, spočítat si zdroje. Přestože jedna hra může trvat třeba pět šest hodin, nezamotá se, nezkomplikuje se, nenudí. A jelikož je udělaná hodně věrně své předloze, netrvá vám týden, než se vyznáte v názvech jednotek a vlastnostech budov.

A herní komponenty? Mmmmmmmmm, to se musí vidět. Krabice je sice velká jako kráva a i při přebalení na cesty je to patnáct větších igelitových pytlíčků... ale stojí to za to. Takže až budete mít přebytečných pár hodin času, určitě doporučuju.

Boardgame Geek
Krásné stručné vydeovysvětlení herního principu

Munchkin

2011-07-18T13:00:00.008+02:00

Munchkin (mnohdy psáno českou transkripcí jako mančkin) je hráč, který hraje hru původně nesoutěživou hru na hrdiny agresivně soutěživým způsobem. Munchkin se během hry snaží získat co největší sílu, zabít co nejvíce příšer, získat co nejvíce kořisti bez ohledu na následky této činnosti vzhledem k hraní rolí, logice příběhu, fér hře, logice obecně a nebo zábavě ostatních hráčů. Pojem je používán téměř bez výjimky negativně a často jsou takto označování „powergameři“ (viz powergaming) a obecně méně vyspělí hráči. (Teta Wiki)

Rozkopnout dveře, zmasakrovat příšeru, shrábnout poklad a vypadnout. Někdy to zvládnete sami, někdy vám "nezištně" pomůže přítel, někdy musíte spoluhráče ke spolupráci donutit. Příšerou může být kytka v květináči, squidzilla i plyšový medvídek. Když se vám ji nepodaří zabít, berete nohy na ramena a kostku do ruky a když se pak nepodaří ani utéct... bad stuff! Co může být "bad stuff"? Musíte celé kolo mluvit pištivým hlasem, změní se vaše pohlaví, přijdete o oblečení, nebo třeba... umřete.

Cílem hry je co nejrychleji dosáhnout levelu 10 jakýmikoli prostředky. Jednoho spoluhráče oberete o zbraně, druhého bodnete do zad a na třetího pošlete kletbu a jen doufáte, že vyhrajete dřív, než vám to stihnou oplatit.

Tuhle kartičkovou hru od Steva Jacksona jsem nikdy nehrála v češtině a nikdy jsem ani nehrála Dungeons & Dragons, které paroduje. Kartiček je sice spousta a pravidel je ještě víc, ale základní princip je jednoduchý, hra je rychlá, zábavná a pokaždé jiná. Vyhrát se mi podařilo sice jen jednou a to omylem, ale srandy kopec jsem si užila vždycky, nemluvě o slovní zásobě, kterou si chca nechca při každém hraní rozšíříte. A ilustrace od Johna Kovalice? Ty jsou prostě ultimátní!

Vřele doporučuju podávat s pivem.

Boargame Geek

Svord je lepší vípon než dedžr

2011-07-08T11:03:00.005+02:00

V Chotěboři, v kádéčku, v patře v čajovně jsem narazila při rozhovoru s Indym na oblíbené téma anglické výslovnosti.

Vzpomněla jsem si tak na své oblíbené čajovnové vtípky na téma: "když má váš čeriktr svord, má mnohem větší strendž". Jo, mladá generace s pasivní slovní zásobou z her je nevyčerpatelným zrdojem humoru.

Ale jak se má v té výslovnosti člověk vyznat, když si ti angličani sami v tom neumí udělat pořádek? Tak jsem se rozhodla si vypsat pár největších špeků a omylů, které se snažím sama sebe přeučit a proto s nimi ráda poučuju ostatní.

"Can you shew me any English woman who speaks English as it should be spoken? Only foreigners who have been taught to speak it speak it well."

--Nepommuck, Pygmalion, Act III

Špek první: Scone

Mňamka podávaná s čajem, mlékem, cukrem, clotted cream a marmoškou v úžasném celku zvaném Cream Tea. Logicky, na první pohled /SKOUN/... chyba lávky, v anglických Tea Rooms vám zásadně nabídnou domácí, plain nebo rozinkový /SKON/.
Njn, tenhle chyták vznikl prý tak, že na začátku 16. století si to zkrátili z holandského schoonbrot = bílé jemné pečivo.

A špek druhý zvaný ponorkový rozmáznu zase příště:-)

Můj letošní příspěvek FF...

2011-06-28T17:32:00.004+02:00

...aneb pořady a projekty, které letos připravuju. Přehled hlavně pro mě, jelikož si nejsem schopná zapamatovat kdy, kde a co!

Archivní tajemství Pátek 1.7., 16:00
Nejvtipnější a nejšílenější scénky a počiny za celou historii Gatecon. Od reklam z roku 2004, přes Superbránu, Supervrata i Hypervrata, trailery, inta, outra, behind the scenes i bloopery, dabingy vážné i nevážné, materiálů je na hodiny a hodiny...

Udělejte si hvězdnou fotku! Sobota 2.7., 11:00
Stejně jako vloni si může kdokoli donést foťák, půjčit si SG kostým a nechat se "vyblejsknout" před bránou.

Hodina goa'uldštiny Neděle 3.7., 11:00
Podvacáté a pořát to diváky nepřestalo bavit... alespoň doufám!

SGCA HRA Neděle 3.7., 14:00
Bojovka s příběhem, který je plný záludných úkolů z nejrůznějších oblastí. Výzva pro týmy i jednotlivce. Hlavně ale pro organizátory... bude to maso.

Turnaj vedoucích linií Neděle 3.7., 20:00
Bohužel "inteligentně" v primetime Gateconu, takže pravděpodobně beze mě, i když možná...:-(

Dobytí Kobolu (Deštivé drama) Pondělí 4.7., 20:00
Co vznikne zkřížením Cimrmana a Battlestar Galacticy? Minimální rekvizity, minimální příprava, maximální nasazení a snad i maximální komedie:-)

Švestkový Worf Středa 6.7., 14:00
Klingonská opera, jejíž premiéra na StarConu měla celkem úspěch, tak uvidíme jak dopadne repríza.

Infantilní kvízování Sobota 9.7., 11:00
Oblíbený program Infantilconu, soutěž v hláškách z večerníčků a postavách Disney seriálů, prostě ze všeho infantolního... o infantilní ceny.

Infantilní diskotéka Sobota 9.7., 23:00
Poslední večer festivalu a poslední můj program... Diskoškaaaaaaaa! Jo, to už nám bude hej, ale následující ráno se probudíme, budeme balit a dopadne poconová únava.

Carcassonne

2011-06-23T15:39:00.005+02:00

Nerezavějící klasika, jedna z mých nejoblíbenějších her. V době, kdy jsem studovala vysokou a měla jsem tudíž spoustu volného času, jsem tuhle hru předělávala do prostředí Stargate a herní principy jsem si tak doslova osahala. Carcassonne má pro mě hodně nej:

-> Základní pravidla jsou opravdu jednoduchá
-> Herní komponenty jsou z pěkných materiálů (papír, dřevo, látka)
-> Má spoustu rozšíření, která se dají různě kombinovat
-> Ani ve dvou hráčích není nudná a i v pěti je rychlá

Pokud jste tuhle hru ještě nikdy nehráli, o hodně jste přišli. Losujete si čtverečky, napojujete cestičky a města, obestavujete kláštery a zabíráte si louky. Strategie je pokaždé trošku jiná a když zjistíte co a jak, můžete od začátku do konce taktizovat a plánovat. Někdy vyhrajete zabíráním luk, někdy budováním a někdy kradením měst. Díky tomu, že mám Carcassonne i jako hru na počítači, mám za sebou už stovky a stovky partiček. A stejně si ráda kdykoli zahraju další!

Boardgame Geek

Forbidden Island

2011-06-16T22:46:00.006+02:00

Máte rádi Pandemic a Indiana Jonese? Pak je kooperačka ostrov pro vás to pravé! Skupinka archeologů dobrodruhů je vysazena na zapovězeném ostrově. Ten se potápí a potápí, ale je třeba z něj zachránit čtyři důležité artefakty. A tak přebíháte po zbytcích suché země, hledáte, plavete, vylíváte vodu, stavíte pytle s pískem. Času je málo, voda stoupá a helikoptéra nepočká.

Krásná plechová krabička, pěkné komponenty a velmi jednoduchá pravidla. Pokud umíte Pandemic, pochopíte asi za 20 vteřin. Hra je zábavná a rychlá, ale jestli máte rádi výzvy, je až moc snadno vyhratelná a to i na nevyšší úroveň obtížnosti. Možná, že to může být i její výhodou. Nemusíte přemýšlet deset tahů dopředu a sebemnší chybka neznamená hned smrt - můžete být ve větší "pohodě" a prostě si užívat.

Boardgame Geek

Pandemic!

2011-06-10T21:59:00.004+02:00

Po světě se šíří antrax, cholera, tyfus a SARS. Každou chvíli se infikují další města, už nehrozí jen epidemie, ale přímo pandemie. Medik, výzkumník, vědec a dispečer sedí ve výzkumné stanici v Atlantě a přemýšlí, co dřív. Vyléčit jedno město? Zachránit raději Evropu, nebo Asii? Začít vynalézat lék? Sdílet informace, nebo stavět další výzkumné stanice na druhém konci světa? Času je málo a nakažených lidí moc. Je potřeba se rychle rozhodovat, neplýtvat akcemi a hlavně - spolupracovat.

Úžasná, rozšířená a oblíbená kooperačka. Je mnoho způsobů, jak ji prohrát, ale jen jeden způsob, jak vyhrát - vynalézt všechny léky. Buď celý svět vyléčíte, nebo třeba chcípnete po deseti minutách... jako děvky.

Sami si na začátku určíte úroveň obtížnosti počtem hrozících epidemií. Čtyři pro začátečníky, pět pro pohodu, šest pro pořádnou hru. Základní hra je pro max. 4 hráče, kteří si vybírají z pěti rolí. Rozhodně stojí za to pořídit si rozšíření "Nové hrozby" - více rolí, více "zvláštních událostí", zajímavější epidemie a hlavně, Petriho misky! Zatímco v základní verzi jsou všechny epidemie stejné, v rozšíření jedna z nemocí zmutuje do zhoubného kmene a při každé epidemii se dějí velmi zajímavé věci.

Můj oblíbený mód je rozšíření bez bioteroristy - nové role, šest nových epidemií. Vyhrajete pak sice jen cca každou pátou hru, ale o to větší je pak radost z vítězství:-) Je taky fajn po dvou letech hraní přečíst pravidla a zjistit, že se hraje se nehraje s otevřenými kartami. Díky, Voxi! Posledním a nejdůležitějším úkolem hráčů je poskládat všechny komponenty obou částí hry do krabice té základní... ne, se dvěma krabkama se tahat nechcete;-)

Boardgame Geek

Red November

2011-06-04T13:00:00.001+02:00

K-141 Kursk byla ruská jaderná ponorka třídy Oscar, pojmenovaná po ruském městě Kursk. Plavidlo bylo součástí Severní flotily ruského válečného námořnictva, a operovalo zejména v oblastech Severního ledového oceánu. Kursk se potopil 12. srpna 2000 s celou svou posádkou. Katastrofu nikdo nepřežil. (wiki)

V kooperační deskovce Red November hrajete za partu ruských námořníků, kteří se snaží 60 minut přežít na potápějící se ponorce. Voda zaplavuje komory, rozšiřuje se požár, ubývá kyslíku, zvyšuje se tlak. A tak pumpujete, hasíte a opravujete, když najednou zjistíte, že zbývá jen 10 minut do výbuchu jaderných hlavic. Když zrovna nemáte potřebné vybavení, stačí si trochu přihnout z lahve vodky - s tou totiž dokážete všechno. Pokud to ovšem nepřeženete. To sebou pak na deset minut praštíte na podlahu a pokud vám pod zadkem vypukne požár, nebo místnost zaplaví voda, jste mrtví a zbytek týmu si musí na chvíli poradit bez vás.

Aby toho nebylo málo, tak kromě zablokovaných dveří, zadřených motorů a nedostatku kyslíku číhá na posádku ponorky i Kraken - chobotnice, kterou může zabít jedině někdo vlastnící akvalung a harpunu. Pokud však do konce hry zbývá už méně než deset minut, může se vlastník akvalungu rozhodnout, že už ho kooperace se zbytkem posádky nebaví a potápějící se ponorku prostě zbaběle opustit. Když pak zbytek týmu umře, vyhrál. Pokud posádka přežije, najde si ho a pomstí se - prohrál.

Red November se v běžných deskovkových obchodech poměrně těžko shání, ale stojí to za to. Je sice celá v angličtině, ale popisy nejsou dlouhé a obrázky celkem všeříkající. Je malá, skladná, rychle odehratelná a s trochou fantazie na RPG i velmi zábavná. A podobnost s Kurskem? ...čistě náhodná. Jen v rámci politické korektnosti se rusákům říká "gnomové" a vodce "grog".

Boardgame Geek

Vtipné instruktážní videjko

Ticket to Ride!

2011-05-27T16:50:00.008+02:00

Tahle hra (2 - 5 hráčů) z roku 2004 nasbírala spoustu ocenění a myslím si, že právem. Mám ráda hry, které mají velmi jednoduchá základní pravidla, tahy jednotlivých hráčů probíhají rychle a vítězsví záleží o něco víc na taktice, než na náhodě. A přesně takový je Ticket to Ride.

Na začátku hry dostanete "destinace" - kartičky, které vám říkají, která města máte železnicí propojit a kolik za to dostanete bodů. Pak se jen zorientujete v mapě, nasbíráte si karty potřebné barvy a můžete stavět vláčky. Čím víc destinací dostavíte, čím delší tratě postavíte, čím méně tratí si pronajmete, čím více vagonků využijete, tím více máte bodů.

Ticket to Ride má několik oficiálních rozšíření a obrovské množství fanovských map, existuje i jako počítačová hra a dá se hrát dokonce i online. Nejsem sice vláčkomil jako Sheldon, ale tuhle hru prostě miluju!

Boardgame Geek

ps: Jedno tematické videjko

Shadow Hunters

2011-05-03T16:12:00.010+02:00

Název hry nenápadně napovídá. Jde o bitvu Shadowů a Hunterů. Mezitím pobíhá pár zmatených civilistů a zakopává o mrtvoly.

Krásná japonská kreslená víceméně karetní hra, ve které se Shadows snaží zabít Huntery, Hunteři Shadowy a Neutrální civilisti mají každý svůj cíl (win condition). Daniel (ne Jackson) se snaží umřít jako první (nebo žeby?), prsatá malá holčička (njn, Japonci) se snaží přežít až do konce hry, Fuka má sexy uniformu a injekční stříkačku...

Hrajete sice v týmech, ale podobně jako v Bangu vůbec nevíte, kdo je s vámi a kdo proti vám. Zpočátku tak nenápadně zjišťujete, oťukáváte a když konečně víte... může začít krvavá řež. Pak proti sobě třeba stojí vlkodlak s motorovou pilou a polonahá zrzka se sekáčkem na maso. Honí se po lese, hřbitově i kostele, až je nakonec oba pokropí upír z kulometu. Vysaje jim krev a okrade jejich mrtvoly.

Hra má jen jeden nevelký "board" a několik balíčků kartiček a dá se dokoupit i malinkaté rozšířeníčko. Je pěkně nakreslená, je skladná, rychle rozložitelná a odehratelná během půl hodinky. Ideální počet hráčů je 6-8.

Jedinou nevýhodou je barevná nedomyšlenost/nedotaženost. Titěrné bílé písmo na černém pozadí nebyl úplně nejlepší nápad. Titěrné červené písmo na černém pozadí už neprečtete vůbec, o světlonce žluté na bílé ani nemluvím. "Figurky" barevně tak úplně neodpovídají barvám hráčů, takže červená vypadá jako oranžova, oranžová jako žlutá a růžová je prostě fialová. V chabém osvětlení čajovny je to prostě peklo rozeznat:-) Když si ale na tyhle detaily zvyknete a hru si trochu ohrajete, je to jen malá vada na kráse. Vřele doporučuji.

Boardgame Geek

Battlestar Galactica Board Game

2011-05-03T13:38:00.008+02:00

Lidé se snaží doskákat co nejrychleji na Kobol a nepřijít při tom o žádný ze zdrojů, nenechat si rozstřílet Galacticu a nenechat se odpravit centurionem na palubě. Cyloni oproti tomu chtějí letět pomalu, zdroje krouhat, Galacticu rozbíjet a toustry naloďovat.

Podobně jako při hře Bang! nevíte, kdo je s vámi a nevíte, kdo je proti vám. Stejně jako v seriálu se vám může stát, že hrajete půl hry jako čistokrevný člověk, cedíte krev ve viperu, zavíráte cylony, snažíte se při každé krizi pomoct a najdnou oops! rozdají se znovu karty a vy zjistíte, že jste cylon. Snažíte se tvářit před ostatními nenápadně, lžete, někdy i naoko pomáháte... když vás ale zavřou do brigu, raději spácháte sebevraždu, proberete se na resurrection ship a společně s novými kolegy pojistíte zkázu celého lidstva.

BSG Board Game krásně používá schopnosti/neschopnosti jednotlivých postav, takže velmi lehce sklouznete k RPG a hra tak nabývá nový rozměr. Roslinová vykřikuje, že má rakovinu, Saul je v lihu a třesou se mu ruce, Zarek pracuje tajně a nechce být s nikým ve stejné místnosti, Starbuck má sice problémy s disciplínou, ale hrozně ráda se prohání vesmírem a sestřeluje nebohé raidery atd.

"Batlstáru" jsem za posledních pár měsíců hrála víc, než jakoukoli jinou hru. Cca při padesáté hře jsme přestali počítat skóre humáči:cycloni, ale do té doby se lidem podařilo doskákat na Kobol asi jen patnáckrát.

Vesmír se nejdřív zakřivil a potom rozpadl na dvě části, na víc než měsíc se ztratil jeden z raptorů, v sektoru před Galacticou je prodřená díra a dokreslená pastelkou, skill kartičky jsou už nečitelné a krabice drží pohromadě jen díky kilu lepicí pásky. Přesto se při hraní ani dnes nenudím, přesto se dostáváme do ještě nevyzkoušených situací, přesto má hra ještě pořát co nabídnout.

Space Hulk: Death Angel

2011-05-03T12:40:00.008+02:00

Včera večer jsem se naučila novou deskovku, a protože se mi to poslední dobou stává dost často, rozhodla jsem se, že každý týden napíšu krátce o některé z deskovek, které hrávám.

"Karetní společenská hra z prostředí Warhammeru 40K. Každý z hráčů si vybere team svých mariňáků a může začít boj proti masívní armádě odporných tyranidů. Hra probíhá v jednotlivých tazích, které jsou dále rozděleny do několika fází, kde hráči mohou hrát své akční karty. Hraní této hry je velmi jednoduché a zabere Vám jen málo času."

Na to, že hru vymyslel Corey Konieczka (StarCraft, BSG), je opravdu v základu celkem jednoduchá. Pokud se prokoušete celkem tučným popisem pravidel, podaří se vám rozeznat barvy jednotlivých karet a osaháte si princip rozkládání místností a swarmů, jste prakticky za vodou.

Přestože mě varovali, že hra není samičí, tzn. že se nic nebuduje, nic nekupuje, nic nevyjednává a jen se různí emzáci navzájem kostí, rozhodla jsem se to prubnout. Nelitovala jsem:

Hra je dostatečně variabilní, aby i při stejném počtu hráčů byla pokaždé trochu jiná. Je kooperační, takže nečekáte půl hodiny na svůj tah, ale kombinujete a plánujete a pomáháte si vzájemně se všemi hráči. Je dostatečně těžká na to, aby vás nenechala vyhrát a přestože dříve či později zařvou skoro všichni, užijete u toho spoustu zábavy. Další nespornou výhodou je rychlost hraní - umírání se netáhne hodiny, ale spíš minuty. Potěší i velikost krabice, kterou vezmete kamkoli ssebou (kartičky se vejdou do krabičky, která se vejde do krabice BSG Boardgame:-).

All in all, o Warhammeru 40K jako takovém nevím naprosto nic (kromě jednoho rande na slepo, kde týpek asi hodinu mlel o figurkách a pravidlech), ale hru Space Hulk: Death Angel můžu vřele doporučit. Už teď se těším, až si zase večer pomocí mariňáků vyvraždím pár genestealerů, než se přispawnou, flanknou a moji drazí bratři spraví "puf"!

Videopřehled "O co jde"
Tom Vasel reviews Space Hulk: Death Angel, the card game.
Hras

Nomen omen

2011-04-18T14:42:00.009+02:00

Krásné sobotní odpoledne a po dlouhé době mám sraz se spolužačkami z vysoké. Sraz máme na Andělu a jelikož máme všichni žízeň (a já i hlad), neodoláme posezení na zahrádce a zaplujeme hned do první restaurace tři kroky od zastávky tramvaje.

Čtyři kamarádky, tři kávy, tři vody, ledové čaje, pivo, těstoviny. Zdánlivě nudný scénář proměnil pan číšník v drama, u kterého se nám chtělo brečet, ale nakonec jsme se raději smály. Problém číslo jedna, objednávka pití. Po relativně dlouhém čekání a připomenutí jsme se dočkaly neúplného servisu - chyběla jedna káva a pivo. Další připomenutí. Další čekání. Naštěstí jsme měly spoustu holčičích témat k probírání, takže předlouhé čekání nebyl přecejen ten největší problém. Navíc nás pobavila i malá etuda od vedlejšího stolku:

číšník: Dáte si něco k jídlu?
pár: Ale my už jsme si jídlo objednali a čekáme.
číšník: Ano? A u koho?
pár: U vás.
číšník: A co jste to chtěli?
pár: Polévku a špagety a ravioli. Nechcete si to někam napsat?
číšník: Ne, to je dobrý.

Konečně přichází pivo. Káva nikde, omluva nikde. Přípomínáme kávu (potřetí) a trochu nás zaskočí dotaz, jakouže kávu jsme to chtěly. Konečně přicházejí mé vytoužené špagety! Problém číslo dvě = příbor. Musím říct, že lžíce vražená přímo v jídle mě dost překvapila. Vidlička však překvapila ještě víc, nedorazila totiž vůbec. Zkoušeli jste už někdy jíst špagety pouze lžící? Já ano a... není to takový. Chvíli jsem bláhově doufala, že se dočkám zbytku příboru i bez prošení. Marně.

Po připomenutí příboru přichází konečně i káva a stejně jako všechno přinesené jídlo i pití končí na nejbližším okraji stolu, číšník se neobtěžuje pamatovat/zeptat kdo co chtěl, beze slova položí na stůl a odejde.

Problém číslo tři = placení. Je logické, že čtyři ženy budou platit kávy, vody, čaje, pivo a jídlo dohromady, a tak se nikdo ani neobtěžuje položit otázku "Dohromady, nebo zvlášť?". Měly jsme na to upozornit předem, je to problém, bude se to muset počítat, účet je vystavený dohromady. Slovní úloha z druhé třídy:

Míša má zaplatit 170 korun. Podá číšníkovi 1070 korun.
Otázka: Kolik jí číšník vrátí?
Odpověď: Odejde s celým obnosem a vrátí... 830 korun.

Následuje počítání nahlas, vysvětlování, počítání a vysvětlování a seděly bychom tam asi dodnes, kdyby se do věci nevložila Bára, která měla platit 100 korun. Přidá je Míše k osmi stovkám a vrátí číšníkovi přebytečných třicet. Všichni jsou spokojeni. Zaplatím i já, na korunu přesně 154. A poslední platí Jana, podá číšníkovi tisícovku, on s ní opět odejde! a vrátí se s hromádkou peněz, které položí před Míšu. Na upozornění, že peníze patří někomu jinému, odsekne: "Tak si to nějak rozeberte!".

Až před odchodem jsme si všimly, že se restaurace jmenuje příznačně Fiasco. To nás teprve pořádně rozesmálo a vnuklo nápad, že se možná obsluha restaurace chová schválně nemožně, aby držela krok s názvem, který si po takovém fiasku jistě zapamatujete.

I'm not a restaurant person, am I?

2011-03-06T04:39:00.010+01:00

Kdo se mnou někdy navštívil jakoukoli restauraci (kromě rodinného krbu), jistě pochopí, proč jsem se znovu rozhodla začít psát na svůj zaprášený starý blog. Pro ty ostatní: Mám "štěstí" na špatnpou obsluhu, špatné jídlo, nebo kombinaci obojího. Jako třeba tuto sobotu.

Restaurace FAMA nedaleko Lazarské vypadá zvenku pěkně. Zevnitř ještě lépe. Dokonce tak dobře, že jsem se bála podívat na ceny jídla. Velice mě potěšila i nabídka, která myslela na nás vegetariány nejen šopákem a smažákem. Rizoto s cizrnou a čočkou, mmm, Ratatouille, kuskus se špenátem a rajčaty... v přílohách dokonce brokolice, kukuřičný klas... už to skoro vypadalo, že tohle nebude další z mnoha restauračních zklamání. Ale jak říká teta Kateřina: "Nechval dne před večeří."

Kamarád (vegetarián) si objednal Ratatouille, ale místo bagetky chtěl za přílohu šťouchané brambory s cibulkou a hříbky. Po pěti minutách se číšník vrátil, jestli doopravdy tu bagetku nechce. Nechtěl. Zeptal se ještě jednou. Nechtěl. Když jste alergičtí na pšenici, tak to není takový. Pak se přišli zeptat znovu, jestli chce všechno na jeden talíř. Řekl, že ano. Pak přišli ještě jednou, jestli chci opravdu jen samotný kuskus, nebo i s něčím. Následovala krátká výměna názorů na téma "Objednala jsem si kuskus se špenátem "Ne, neobjednala" "Ano, objednala" "Ne, neobjednala". Měla jsem na to čtyři svědky, a tak pan číšních chtě nechtě zaběhl do kuchyně a objednávku změnil. Dostala jsem ho až všichni ostatní dojedli.

Nejdřív ale přinesli Ratatouille (vysloveno "ratauil") na obrovském talíři. Na dalším talíři hříbky a na dalším šťouchané brambory. Výborné šťouchané brambory se slaninou. Se spoustou slaniny. Když už jsem měla tahový hlad, že bych snědla i ty brambory, přišel konečně kuskus. Pan číšník byl celý večer nemastný neslaný, skoro až nepříjemný. Můj kuskus byl také nemastný, ale slaný byl až hanba.

Jediným pozitivem celého večera tak zůstalo výborné víno, které naštěstí nebylo tak kyselé, jako obličej obsluhy a díky kterému jsme skoro přestali vnímat tři kola série Michael Jackson - Hotel California - Michael Jackson. Suma sumárum, 40 minut čekání v naprosto prázdné (ok, možná v jiné části, v jiné místnosti nekdo byl, v nekuřácké ani noha) restauraci na slaný kuskus se špenátem za 142 Kč. Přemýšlela jsem, kolik tak dát dýško a večer tak zakončila pěkná scénka:
Číšník: 212
Já beze slova podávám číšníkovi 400
Číšník: Takže?
Já: Takže 212.
Číšník mi vrací stokorunu a osmdesát osm v dvou, peti a desetikorunách

Tak kdy zase někam vyrazíme?

I like videos! So do I!

2009-04-13T13:03:00.004+02:00

Pokaždé, když dětičky ve škole učím souhlasit pomocí "So do I" "Neither do I" atd., najde se nějaký chytrák, co zaručeně ví, že "to voni vůbec nepoužívaj". Zaručeně mluvil s Amíkem nebo viděl spoustu filmů a NIKDY to NIKDE NIKDO nepoužíval. Tak proč se to jako učíme? Taková zbytečná blbost.

Nedalo mi to a projela jsem pár seriálů, co jsem měla po ruce. Nasbírala jsem pár krátkých příkladů a slepila do videjka. Američani i Britové, vědátoři i blondýny, Ferengové i emzáci z planety Omicron Persei 8 - všichni to používají.
I told you so! I told you so! I told you so!

Polívčička

2009-02-08T22:57:00.003+01:00

Tak po dlouhé vařící pauze zase jedna moje oblíbená lahůdka. Jarmom to nemusí už ani dál číst. Jedná se o pórkovou polévku. Když se jednou za čas koupí pórek velikosti sloní nohy, není nic jednoduššího než ho celý nakrájet na kolečna a mít ho tak připravený v mrazáku k okamžitému po(u)žití.

Co potřebujeme: jeden menší pórek, dva střední brambory, lžíci hladké mouky, trocu kari, kostičku zeleninového bujónu, 100 ml smetany, kousek másla a sůl.

Pórek nakrájíme na tenká kolečka. Na dně kastrůlku rozpustíme máslo, pórek na něm lehce osmahneme a přidáme špetku kari. Zaprášíme moukou, zamícháme a zalijeme vodou (nejlépe vroucí z rychlovarné konvice). Přidáme kostku bujónu a na malé kostičky nakrájené brambory (pěkné klidně i se slupkou). Necháme vařit cca 10 minut, než brambory změknou. Pak dochutíme solí, zjemníme smetanou a můžeme podávat. Výborně chutná posypaná strouhaným sýrem a servírovaná s opečeným toustem.

Enjoy

Je to Hlína!

2009-02-03T16:02:00.010+01:00

Jsem už čtvrtý týden nemocná, sedím doma na posteli a už se nudím natolik, že jsem se rozhodla napsat na blog. A o čem? Celý minulý půlrok jsem chodila do kurzů keramiky. Na vysoké v Olomouci jsem sice absolvovala tři semestry keramického ateliéru, nicméně když člověk vyrábí na známky a na počet kusů, není to ten pravý požitek. Takže jsem se v říjnu rozhodla, zaplatila a navštěvovala kurzy ve školičce U Sv. Michala - v krásném prostředí romantické staré Prahy v jedné z malých uliček nedaleko Národní.

Jak tak člověk hněte rukama hlínu, pěkně si uvolní stres... a ještě něco užitečného vyrobí. Můj první výrobek byl zároveň mým zatím nejlepším keramickým počinem. Váza, ve které mám momentálně růže, je vyrobená technikou válečků, zvenku začerněná burelem zatřeným do štěrbin, uvnitř vylitá hnědočervenou glazurou. Překvapivě neprotéká a docela zajímavě vypadá. Až se uzdravím, dojdu si ještě pro vypálený stojánek na tužky a odkládátko na čajové pytlíky (to už potřebuju jako sůl). Možná se potom dočkáte dalšího postu:-)

Vánoce, nebo ne?

2008-11-28T22:51:00.004+01:00

Dneska jsem se rozhodla dělat vánoční atmosféru. No a vzhledem k tomu, že jsem měla nakoupené dekorace víceméně v oranžových barvách, vylezla z toho vánoční atmosféra hodně říznutá tou podzimní. Takže bez dlouhých řečí, tady jsou dva věnce, které měly být vánoční a jsou podzimní a na kterých jsem se vyřádila dneska po večeři:

Ham! Burger!

2008-11-26T19:19:00.004+01:00

Před časem jsem si chtěla ušetřit práci s vařením, udělat něco teplého s masem a zároveň být za deset minut hotová. Koupila jsem mražené hamburgrové maso, víkedové pečivo (hamburgrové housky), ledový salát, rajčátka a sýr (takový ten toustový zabalený každý kousek zvlášť).

Rozpálila jsem na pánvi olej a opekla mražené mleté maso, tak tři minutky z každé strany. Mezitím jsem rozřízla housky, na spodní namazala lehce kečupu, na horní lehce tatarky. Na spodní housce jsem udělala hnízdečko ledového salátku, na něj hodila opečené maso, plátek sýra, plátek rajčete. Přikrýt vrchní houskou, slisnout a poslední fáze - na 30 vteřin do mikrovlnky.

Výborné šťavnaté burgery a křupavou zeleninkou a rozteklým sýrem v teplé voňavé housce.

Enjoy.

Šly panenky silnicí...

2008-11-17T15:52:00.003+01:00

Dnešní oběd nebyl ani rychlý, ani levný. Ale je sváteční den a bylo to hrozně dobré. V mrazáku jsem už nějakou dobu měla vepřové panenky, ale moc se mi do nich nechtělo. Například proto, že byly zmrzlé a taky proto, že jsem vůbec netušila, jak je upravit. A proč jsem to netušila? Protože moje maminka mi dneska po icq důvěrně sdělila, že neví co to přesně vepřová panenka je.

Pomohl kamarád google, panenky jsem rozmrazila a recept se opravdu povedl (přiznávám, že to mohlo být slanější, ale co už). Takže posílám dál:

Potřebujeme: vepřové panenky, brambory (oboje podle počtu porcí), smetanu, cibuli, olej a koření (sůl, pepř, grilovací nebo steak koření, granulovaný česnek, bazalku)

Smícháme všechno koření, rozsypeme na tácek a očištěné panenky v něm oválíme. Na pánvi rozpálíme olej a panenky ze všech stran rychle osmahneme, aby se zatáhly a nepustily šťávu. Mezitím oloupeme brambory, nakrájíme na plátky, cibuli na kostičky a smícháme na dně zapékací misky. Posypeme solí a bazalkou a zalijeme smetanou. Na vrstvu brambor položíme opečené panenky a šoupneme do trouby rozehřáté na 220°C.

Za 80 minut je hotovo a můžeme servírovat. Enjoy!

DOX

2008-10-29T23:29:00.010+01:00

Ve středu ráno mě Karin vytáhla na kulturu. Dělá to tak jednou měsíčně a vždycky vybere něco, co stojí za to. Tentokrát to bylo nové Centrum současného umění.

Sraz jsme měly na Vltavské, že na Osadní 34 dojdeme pěšky. Poučení pro příště: jet až na Holešovice. Po dvaceti minutách procházky nechutným podzimním počasím jsme konečně dorazily na místo. A 80 korun za vstupné (studentské) se vyplatilo.

Výstava se jmenuje Vítejte v kapitalismu!, což je název instalace španělského autora jménem José-María Cano. Jeho obří enkaustiky, připomínající novinové výstřižky, jsou burzovní tématikou až mrazivě aktuální a vinou se všemi patry výstavních prostor.

Další projekt, archiv Jiřího Hůly, je dokumentací uměleckých aktivit v českých zemích. A tak jsme si s Karin listovaly katalogy a pozvánkami na výstavy, hledaly jsme své známé a oblíbené umělce, abychom nakonec vyslechly příběh pana Hůly osobně.
Studoval v Olomouci (jako my!) matematiku a tělovýchovu. Brzy ho to ale přestalo bavit, začal se zaobírat filozofií, poezií a uměním vůbec a začal shromažďovat a systematicky třídit Archiv. Za pomoci moderní techniky třídí své sbírky dodnes a pokud byste mu chtěli pomoct, platí 70 korun na hodinu.

Nejvíc nás ohromil Sediment, instalace Mateje Kréna vytvořená z knih. Ta se ale nedá popsat, ta se musí vidět a hlavně zažít! Výstava trvá od 19. 10. do 8. 2. 2009, otevřeno je i v pondělí, tak se někdy vypravte pěšky pět minut z Holešovic, budova Ivana Kroupy i její vnitřnosti stojí určitě za to. Jo a nezapomeňte si s sebou vzít ubrousek na sliny, nebo tlustou peněženku - to abyste si mohli užít obchůdek s designovými vychytávkami zvaný Desigshop.

Balíme!

2008-10-08T10:25:00.007+02:00

Už hodně dlouho jsem nepsala nic o vaření. Vařím sice skoro každý den, ale až včerejší večeře inspirovala další post. Tortila. Plněná. Zabalená. Behold!

Vygooglit můžete za pět minut asi pět různých postupů balení a padesát různých náplní tortil. Já mám tři oblíbené a vyzkoušené. Včera večer jsem vzala kuřecí prso, naklepala, osolila, opepřila a opekla na olivovém oleji. Zároveň jsem v malém kastrůlku vyrobila něco jako pokus o lečo: pokrájený pórek, papriky a rajčata jsem na másle podusila. Nakonec jsem přidala lžíci kečupu, lžíci sterilované kukuřice, trochu smetany a pokrájený řízek.

A jak to zabalit? Šup s tortilou na 20 vteřin do mikrovlnky. Potom naplácat směs na horní polovinu, přeložit spodní polovinu směrem nahoru, levý cíp do středu, pravý cíp do středu, spíchnout párátkem a je hotovo.

Z jednoho prsa, dvou paprik a čtyř rajčat byly čtyři porce tortil.
PS.: obrázky jsou jen ilustrativní a vypůjčené

Enjoy.

Není English jako English

2008-10-02T19:14:00.002+02:00

Není angličtina jako angličtina, to ví každý. Všichni známe americkou a britskou, od Dr. Becketta máme naposlouchanou skotskou, ve Stargate zaslechneme občas kanadskou. Anglicky se ale mluví na hoodně místech světa, a tak přízvuků a dialektů je nepočítaně. Kdysi jsem se je v hodinách fonetiky učila rozeznávat a přestože mě to bavilo, po pěti letech nemám v hlavě už vůbec nic. Naštěstí na Youtube je úplně všechno. Z toho všeho, z haldy nahrávek všemožných i nemožných akcentů, jsem vybrala dva favority.
První z úlovků je paní jménem Amy Walker. Předvádí celkem 21 anglických přízvuků včetně francouzského nebo českého. Stihne to přesně za 2 minuty 35 vteřin a stojí to za to:

Druhým borcem je victorlinguist, který každému z akcentů věnoval rovnou celé video. Vypráví vždy ten stejný fiktivní příběh, ale pokaždé s jiným přízvukem. Za zmínku stojí především Cockney (nesrozumitelný londýnský), Redneck (americký buran) a Indian (Koothrappali přes kopírák).

Doporučuju všechny, když se nepoučíte, určitě se pobavíte.

Enjoy.

Miluju a maluju

2008-09-30T21:22:00.004+02:00

K vánocům jsem dostala stojan. Kolikrát jsem si během svého studia říkala, jak by bylo fajn mít malířský stojan. Nejen kvůli plenéru, ale třeba i na kolejích, abych nemusela napínat papíry na dveře a malovat jen když nikdo nebyl doma.
Po šesti letech, kdy už se mé studium konečně chýlí ke konci, mám svůj vlastní stojan. Je skládací a bydlí ve skříni na chodbě, ale jen co jsem odstátnicovala z výtvarky, dostala jsem paradoxně chuť malovat. Zároveň tomu osud chtěl, že měli v Lidlu plátna napnutá v rámu za pouhých 70 korun. Včera jsem se na to konečně vrhla. Maminka si přála "něco s Prahou", a tak vznikl tenhle obraz.

Začla jsem nebem a když mělo konečně dojít na ta slibovaná pražská panoramata, vůbec se mi do nich nechtělo. Nakonec ale zadání zvítězilo tak jen doufám, že se bude líbit. Mě se líbí a navíc jsem si u něj krásně odpočala. takže moje první tempera na plátně je na světě.

Enjoy.

Utopia

2008-09-29T17:28:00.003+02:00

Už dlouhou dobu jsem neměla čas vypiplat si nějaké musicvideo. A ještě delší dobu jsem měla sen udělat nějaké doktorské. Když jsem pak v pátek objevila písničku Utopia od Alanis Morissette, měla jsem jasno. Když slyším písničku, zavřu oči a naskakují scény... Střih byl pak už jen otázkou hodin. Co z toho nakonec vylezlo posuďte sami. Pro ty, co neumí anglicky, jsem doprasila i české titulky. A ty, co jsou ve sledování seriálu Doctor Who pozadu, upozorňuju, že se jedná o konec třetí sezóny, tak si to nevyspoilujte!

Enjoy

Není chlast jako chlast

2008-09-28T23:11:00.004+02:00

Na blogování jsem na nějaký čas zanevřela, dokud mě nedávno při práci nezaujala jedna zajímavost. Věc, o kterou bych se ráda podělila. Věc, o které člověk naprosto nepřemýšlí, nebo dokonce ani netuší, že by se v ní mohl skrývat háček.

Ona záludná otázka zní "whiskey" nebo "whisky"? Tedy pro mě k pití ani jedno. Otázka je čistě lexikologická. Psát E, či nepsat E? Pomohla kamarádka Wikinka. Nebudu se proto dlouze rozepisovat, podrobnosti dostudujte sami. V krátkosti: V angličtině dávat pozor, o jaké whisky mluvíme, protože ta ze Skotska, Walesu, Kanady a Japonska je bez E, tedy WHISKY, kdežto ta z Irska a USA je s E, tedy WHISKEY. Na první poslech to jedno písmenko nemá význam, ale významně se obě verze liší v tvoření plurálu: whisky -> whiskies x whiskey -> whiskeys.

Co se týče češtiny, tak Pravidla českého pravopisu (rok 2007, 4. vydání) uznávají dva tvary, a to whisky (r. ž., nesklonný) a viska (r. ž., sklonný). Takže zatímco je Irish whiskey a Scotch whisky, česky je to prostě Irská nebo Skotská viska.

Kromě onoho záludného písmenka bude mezi oběma druhy visek rozdíl i ve způsobu výroby a v neposlední řadě taky v chuti, to si ale budete muset otestovat osobně. Bottoms up!

Dovolená

2008-07-28T17:33:00.004+02:00

Ve čtvrtek odjíždím do Jeseníků, do krásné obce Lipová-lázně. Celý měsíc tam budu vychutnávat klid, krásy přírody a užívat lázeňské procedury. Píšu to jednak proto, že možná nebudu moc dostupná na netu a jednak proto, že se vrátím tak odpočatá a zdravá, že mě možná ani nepoznáte ;-)

Už jsem si taky našla na mapě spoustu kešek, takže o zábavu budu mít postaráno.

Teď k vám děti z dálky letí Kačer, úu

2008-07-27T17:38:00.005+02:00

I přes obrovské vedro jsme se s johnym vypravili za naší první keškou pár kroků od Teonas. Už od Michelského dvora nám sice byl v patách mudladědek, ale nedali jsme se. Počkali jsme ve stínu a pak rychle zakročili. Za rohem už totiž byly matky s dětmi na výletě. No prostě žůžo dobrodrůžo.

Mimohodem ty šaty, co mám na fotce, jsem si nedávno ušila a kdykoli v nich vyjdu ven, nějakej chlap mi řekne, jak mi to sluší... jenomže je mu většinou padesát až šedesát, takže mimo mojí cílovou skupinu. Když jsem je měla venku poprvé, zastavil mě pán: "to máte ale pěkný šaty, kde jste je koupila?" a pokračoval "to ste šikovná, že ste je ušila... a co máte pod nima?" Radši jsem začla spěchat na autobus, dědku plesnivá!

Tulínci

2008-07-25T22:52:00.002+02:00

Spolu s johnym, shakem a fisíkem bydlí u nás na Teonas i dva plyšoví tuleni. Menší Tulínek Tullínek a vetší Tulínek Alapol. A tahle roztomilá zvířátka mi dneska pomohla vyrobit jednoduché roztomilé video, na kterém jsem se učila pracovat s efekty na fotkách. Posuďte sami.

Enjoy

Kometa

2008-07-23T00:15:00.003+02:00

Už dlouho mi ležel v hlavě nápad na musicvideo a tak když jsem opět poslouchala Nohavicovu Kometu, vyšetřila jsem dvě hodiny času a tady je výsledek. Je to lehce utahaný a lehce dojímací, ideální před spaním :-)

Enjoy

Cottage Pie

2008-05-25T14:58:00.003+02:00

Dnešní dobrůtka je inspirována Anglií. Uvařit maso se zeleninou, na to brambory a všechno zapéct. Nebojte se, žádná rozvařená zelenina ani játra v anglickém stylu se ale konat nebudou.

Potřebujeme: Kučecí nebo vepřové maso (400 g), jednu cibuli, jednu mrkvičku, brambory (jako na přílohu pro čtyři osoby), sýr (200 g), lžíci másla

Maso nakrájíme na nudličky, cibuli na půlkolečka, osolíme a opečeme na pánvi. Zatím si uvaříme/rozvaříme brambory a jednu očištěnou mrkev. Uvařenou mrkvičku pak nakrájíme na kolečka a přidáme k masu s cibulí. Uvařené brambory rozmačkáme vidličkou s trochou másla.
Vezmeme zapékací mísu a na dno dáme směs zeleniny a masa. Navrch přijde vrstva šťouchaných brambor 4-6 cm (uvařte tolik brabor podle toho, jak tlustou vrstvu chcete). Upěchujte vidličkou a posypte strouhaným sýrem. Stačí jen zapéct v troubě, dokud sýr nezhnědne.

Enjoy

Karí po dlouhé době

2008-04-28T11:43:00.002+02:00

Já vám hned říkala, že nebudu mít na blog čas. A měla jsem pravdu. Každopádně se teď pokusím polepšit, a to kuřecími kousky na kari a paprice. Není to originální, ale je to strašně dobré.

Na čtyři porce potřebujeme: Čtyři prsa z kuřete (nebo jakékoli jiné maso, např. vepř), lžičku kari, lžičku sladké papriky, lžičku mouky, 250 ml smetánky (12%), sůl, olej

Masíko nakrájíme na nudličky, osolíme, osmahneme na troše oleje, přidáme koření, zaprášíme moukou, zalijeme smetanou. Dosolíme, dokaríme, nebo dopaprikujeme podle chuti. Výsledná omáčka je žlutooranžová a dobře se k ní hodí americké brambory, rýže nebo i těstoviny.

Ajskafé

2008-03-01T12:42:00.004+01:00

Asi před dvěma lety se nám s Johnym stalo, že jsme jako obvykle byli ve skluzu s přípravou Gateconu, bylo příšerné vedro a my museli pracovat dlouho do noci. Potřebovali jsme zůstat vzhůru a zároveň se něčím osvěžit. Ani jeden nepijeme klasickou kávu, ale milujeme tu ledovou. A tak se zrodil náš oblíbený recept, který používám dnes a denně... a někdy i několikrát denně.

Do petlahve trychtýřem nasypeme dva pytlíčky vanilkového cukru, pět kávových lžiček rozpustné kávy a dvě lžičky Granka. Dolijeme cca 3/4 l studené vody. Protřepat, nemíchat, vychladit a podávat smíchané s mlíčkem v poměru dva díly kávy a jeden díl mléka.

Má proslulá tuňáková muka,

2008-02-17T19:16:00.003+01:00

to je oblíbená rychlovka ze surovin, které jsou doma vždycky.

Potřebujeme: Těstoviny, konzervu tuňáka (kousky, ne drcený), jednu menší cibulku, dvě rajčátka, kečup/protlak, kapku smetánky, bazalku, sůl a olej

Dáme vařit vodu na těstoviny, omáčka bude fakt rychlá. Cibuli nakrájíme na kostičky a osmahneme na oleji v kastrůlku. Přidáme pokrájená rajčata a bazalku, přiklopíme pokličkou a podusíme. Až jsou rajčata na kaši, přidáme ještě kečup a zjemníme smetánkou. Dochutíme solí a nakonec vyklopíme konzervu tuňáka, prohřejeme a podáváme. Už jsem říkala, že je to rychlé?

Špagety s pórkem...

2008-02-10T17:26:00.001+01:00

...aneb jídlo, které můj bratr vždycky nesnášel a johny ho miluje. Pórek je vůbec mojí oblíbená zelenina. Nejčastěji skončí jako krémová pórková polévka, nebo jako součást bramboračky. Miluju polívky ;-) Jak ale vařím špagety s pórkem?

Potřebujeme: Špagety, jeden střední pórek, 250 ml 12% smetany, kari, masox, kousek másla, lžíci mouky

Nejdřív dáme vařit vodu na špagety - než se těstoviny dovaří, bude omáčka hotová. Na pánvi si na másle osmahneme pórek nakrájený na tenká kolečka. Lehce posypeme kari. Když je póreček pěkně měkký a začíná hnědnout, tak ho zaprášíme hladkou moukou, zmícháme a zalijeme smetánkou. Vše chvíli povaříme, dochutíme solí a kouskem masoxu, popř. omáčku zředíme mlékem. Měla by mít jemnou nasládlou chuť a na talíři ji můžete ještě posypat strouhaným sýrem.

ps: masožravci můžou ještě před pórkem osmahnout kuřecí nudličky a omáčku pak budou mít sytější

Tortillas!

2008-02-03T14:44:00.000+01:00

Ve čtvrtek jsem se tak procházela po Hypernově na Chodově a přemýšlela, co dobrého zase uvařit. Největší starosti mi dělala příloha. To je pořát samé těstoviny, brambory, těstoviny, rýže, těstoviny, chleba... co udělat nového? A zrovna když jsem takhle bezradně stála v oddělení s pečivem, padly mi do oka tortily. Bezva nápad! Doma vymyslím co s nimi. S inspiací mi částečně pomohl recept na zadní straně balení toritil, částečně pak obsah ledničky.

Potřebujeme: (na dvě porce) dvě tortily, jedno kuřecí prso, 150g sýra (např. gouda), dvě rajčata, tři listy ledového salátu, bílý jogurt, dvě lžíce kečupu, jednu lžíci hořčice, sůl, pepř, olej

Jak na to. Prso naklepeme, osolíme, opepříme a opečeme na oleji. Mezitím si nahrubo nastrouháme do jedné misky sýr a do druhé nakrájíme salát a rajčata. Když je prso hotové, nasekáme ho na malé kousky, v misce smícháme se sýrem a poklademe vždy na půlku tortily. Tu pak přeložíme a na pánvi osmahneme z obou stran cca 15 vteřin do zlatova. Když tortilovou kapsu dáme na talíř, zbyde nám tam spousta místa na salát. Nakrájenou zeleninu jenom přelijeme dresinkem z jogurtu, kečupu a hořčice a můžeme servírovat.

Enjoy

Vejce!

2008-01-28T23:09:00.000+01:00

Ne, tohle není další post o vaření. Kéž by. Tohle je můj zoufalý výkřik v první třetině kraslicové sezóny. Moje maminka je velmi akční, a tak kromě toho, že chodí na plný úvazek do práce, má ještě čepicovou a kraslicovou sezónu. Ta čepicová začíná začátkem podzimu (kdy se pletou, šijí a prodávají zimní pokrývky hlavy) a ta v lednu plynule přechází v sezónu vaječnou.
Do velikonoc je potřeba vyrobit cca 1500 kraslic. Z toho polovina připadá na mě. Každý rok se na tu hromadu skořápek vrhám s menším a menším nadšením, které opadá zhruba po první stovce. Proč to přesto každý rok všechno dělám? Protože na tom dělá celá rodina, maminka potřebuje penízky a já jí nemůžu nepomoct. Navíc se to hrozně moc vyplatí. Vejce se vyfoukají zadarmo, barvy, krajky a lepidlo jsou pakatel a ty tisíce hodin práce se nepočítají, to je taky vlastně zadarmo, a proto zbytek je čistý zisk.

A opravdu se ty tisíce vajec každý rok prodají? Samozřejmě! Když k tomu napečeme pár stovek velikonočních perníčků a jdeme si s tím stoupnout na mráz, lidi nám trhají ruce. Tedy většinou. Taky se může stát, že se člověk choulí u vchodu do Prioru a vyvolává "pérníčky, kráslice, véselé vélikonócé" dokud mu od průvanu nezatuhne krční páteř. Pak si sežere pár prášků na bolest hlavy a přísahá, že příští rok už mu to za to nestojí... alespoň já si to vloni říkala. A letos už mám pěknou třístovku za sebou a ošklivou pětistovku před sebou. Proto když mě těsně před velikonoci někdo potká a zeptá se vesele "tak jak se chystáš na pondělí, už máš hotový nějaký vajíčka?" vraždím.

Brokolice

2008-01-24T13:00:00.000+01:00

Většina lidí asi po přečtení titulku sborově plivne "fuj". Já osobně brokolici miluju a využívám každou příležitost pro to, abych tyhle "ignoranty" přesvědčila, že jsou na špatné straně barikády. Hrozně totiž záleží jak a s čím se brokolička udělá.

Nejčastěj dělám tři recepty: zapečenou se sýrem, polévku a těstovinový salát s tuňákem. Dneska vás tedy zkusím nalákat salátem, jehož recept jsem našla na obalu těstovin Panzani.

Potřebujeme: 400g těstovin, 400g brokolice, konzervu tuňáka, light majonézu, bílý jogurt, kečup a hořčici

Povaříme v osolené vodě brokolici, scedíme a smícháme s uvařenými těstovinami a tuňákem. Vše spojíme dressingem z majonézy, jogurtu, lžíce hořčice a dvou lžic kečupu. Podáváme ještě teplé.

Enjoy

Pizza delivery for...

2008-01-21T11:35:00.000+01:00

Jedním z mých koníčků je (k velké radosti spolubydlících) vaření. Hrozně ráda jím, a tak mě baví i vymýšlet a nakupovat dobroty na vaření. Na druhou stranu u žádné činnosti nevydržím déle než hodinu, a tak i u plotny jsem většinou za 30 minut hotová. A většinou se to dá i jíst.

Moje maminka i moje babička mají úhledný kroužkový pořadač a v něm ručně, strojově i počítačově psané recepty řazené podle abecedy a opatlané zbytky omáček, krémů, polívek a těsta na vánoční cukroví. Vždycky pro mě měly své kouzlo byly až rituálně spojené s kuchyní a vařením vůbec. Své recepty jsem měla až dotěď pouze v hlavě - a z ní se mi čím dál víc věcí vytrácí. Proto si je odteď budu svědomitě zapisovat a třídit tady, pěkně na veřejnosti.

Takže recept číslo jedna: Pizza

Přestože máme na Teonas pořát v pohotovosti mraženou Kaufland pizzu a jsme častými zákazníky roznosu z pizzerie West, nejraděj mám tu vlastnoručně zadělanou a upečenou podle vlastního osvědčeného receptu. Inspirována tak diskuzí v klubu Vaření na Lapiduchu, nemůžu se nepodělit.

Potřebujeme: 1 kg hladké mouky, 1 kostičku droždí, 600 ml vlažné vody, kávovou lžičku soli, velkou zadělávací mísu

Do mísy nasypu všechnu mouku, přidám sůl, rozdělaný kvásek a nakonec vodu. Míchám dokud není těsto jedna velká homogenní hrouda. Pak přykryju utěrkou a nechám kynout. Po pěti hodinách rozdělím těsto na čtyři úhledné bochánky a nechám kynout další hodinu.

Těsto je základ. Když bochánky hezky vykynou, roztáhnu je v ruce na požadovanou tloušťku a velikost a na plechu potom obložím podle chuti. Mezi nejoblíbenější u nás doma patří:

Sýrová: rajčatová omáčka, eidam, niva, oregano
Obyčejná: rajčatová omáčka, mozzarella, bazalka
Tuňáková: rajčatová omáčka, eidam, cibule, tuňák, oregano
Šunková: rajčatová omáčka, eidam, šunka, oregano

Troubu rozpálit naplno a péct 6 - 8 minut na oba peky.

Enjoy

Ewicka blogiskuje

2008-01-18T17:07:00.000+01:00

Nechci! Nepotřebuju! Nebudu mít blog!
Trhněte si nohou! K čemu? Co bych tam psala? Je mi snad třináct? Frell! Že ho má Jarmom? Ty taky? A Padmé? A fisí? Že budu poslední na celé Teonas? Možná by se o tom dalo uvažovat... když o tom tak přemýšlím... Ne! Možná ano... Ne! Ano?

Ukecali jste mě. Nejdřív na pivo a pak hned na tenhle blog. Že to ale dalo práci.

Třeba mě napadne i o čem psát, teda kromě vaření, praní, uklízení a spodního prádla spolubydlících :-)

Enjoy